Život mě neustále vyzývá. Našeptává mi, volá na mě a nakonec na mě i křičí. Výkřiky krize či bolesti mentální nebo fyzické, jsou jenom tím, co tě může přivést k znovuobjevení toho, čím doopravdy jsi.

                                               V podstatě ale ničeho není třeba, vše je naplněno...

Přestaň vyjednávat o jednodušší a bezpečnější cestě. Stejně žádná taková není a věř mi, že by tě stála příliž velkou cenu...

Nakonec pochopíš a poznáš, že všude jsi v bezpečí.

Jednoho dne se dostaneš do stavu, kdy už tě přestane bavit pořád se něčeho bát. Uvědomíš si, že můžeš čelit jakékoliv situaci.

Žij bez marných nadějí a přestaň se chovat jako by tě někdo podvedl.

Už nejsi malé, bezmocné dítě...Kdo už to ví, nemá potřebu se neustále obhajovat.

Jsem vděčná za to, že jsem si dovolila riskovat vše nestálé za objevení toho stálého, věčného...

Jsem vděčná za to, že si dovoluji rozhodovat se na základě toho, co je se mnou vnitřně v souladu a co se mnou ladí a nepodléhat vnějšímu hodnocení.

Jsem vděčná, že už necítím vinu za to, že jsem se vždy nechovala podle"pravidel" a přestala se snažit, být taková, jakou mě chtěli mít druzí.

Jsem velice vděčná za to, že dokážu rozlišit skutečné od neskutečného, opravdovost od iluze... A dnes už vím, že zdánlivě nemilosrdná důslednost, s jakou se skutečné od neskutečného oddělovalo, byla projevem nejvyšší Milosti.

Jsem vděčná za to, že jsem se smířila s tím, že někteří lidé nikdy nedokážou ocenit hodnotu toho, co pro ně dělám a já měla odvahu to přestat bez výčitek dělat.

Jsem vděčná za to, že přestávám hledat sama sebe ve vnějším světě.

Život přestává být ovládán touhou a strachem. Mizí potřeba něco si přidat, abych byla víc sama sebou a mizí strach ze ztráty něčeho, co by mne ochudilo.

Bytí ve své plnosti a celistvosti máš vždycky v sobě.

Jsem vděčná za to, že dokážu říct Dost sebedestrukčním energiím - stud, vina, sebelítost, sebeponižování.

Jenom tě drží v kruhu výčitek, strachu, vzteku, očekávání a nelásky. Nevedou tě k sobě, k tomu co skutečně potřebuješ, manipulují s tebou a naopak tě odvádí od sebe, od Života, od skutečnosti.

Jsem vděčná za to, že už nepovažuji za pravdivou každou myšlenku, která mi přijde na mysl a neovládá mne každá emoce, která vyvstane.

Jsem vděčná za dar vědomé pozornosti a rozlišování.

Snažení tě vězní, bytí je bez úsilí. Vzdej se všech představ a buď jaký jsi. Ve svobodě není nic správné ani nesprávné, je volná od všech postojů.

Jsem vděčná za to, že vím odkud přichází moudrost a s ní láska a radost. Přichází se schopností být v klidu. Jen se dívat a naslouchat, tiše naslouchat vyšší inteligenci v sobě, ve svém nitru a z tohoto prostoru jednat...

Monika Doreán/ Stránka Vděčnosti