ZMĚNĚNÁ MOC

"Vždyť vy, bratři, jste byli povoláni ke svobodě; jen nepoužívejte svou svobodu pro příležitost k tělu, ale skrze lásku buďte služebníky jeden druhému. Neboť celý zákon se naplňuje jedním slovem i v tomto: Milovati budeš bližního svého jako sebe samého. Jestliže se však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste jeden druhého nepohltili." - Galatians 5:13.

Od doby, kdy jsem zkopírovala tento verš z Bible, uplynul více než měsíc. V té době jsem byla velmi zmatena jeho významem, nemohla jsem se k němu vyjádřit. Dnes, když jsem ho zvedla, jeho skrytý význam se ukázal být jasný a zdálo se, že se v tuto chvíli vztahuje přímo na mé záležitosti.

"Budeš milovat bližního svého jako sebe samého." Opravdu musíme. Tento zákon nelze ustoupit. Abychom mohli být skutečně duchovně požehnáni, musíme přivést naše duchovní porozumění k přijetí této skutečnosti.

Myslím teď na jistého člověka, který mě ponižuje, vysmívá se mi, a když příležitost dovolí, uráží mě. Několik dní jsem o této osobě přemýšlela, protože mě naposledy urazila. Nemohla jsem si pomoct, abych se nezabývala jejími nedostatky, jejími do očí bijícími chybami, jak byla nevlídná a lstivá atd. Snažila jsem se v ní vidět Krista, alespoň jsem si to myslela, a prohlásila jsem to pro sebe.

Ale klamala jsem sámu sebe. Jak bych v ní mohla vidět Krista, její dokonalé Já, a zároveň si připomínat a vidět její lidské nedostatky? Nicméně samotný fakt, že jsem se snažila vidět její dokonalost, pro mě byl důkazem, že tam je, a důkazem, že se mi nakonec uleví od mých osobních zranění.

''Jestli však jeden druhého koušete a požíráte, dejte si pozor, abyste jeden druhého nepohltili." A dnes jsem si uvědomila, že jsem vlastně přišla na místo, kde mě spaloval oheň mých vlastních myšlenek. Myšlenky na odsouzení, které jsem vůči ní směřovala, mě okrádaly o svobodu myšlení, unavovaly mě, byly nevýkonné a emocionálně mě spalovaly. Neboť jsem zneužila svou tvůrčí sílu – MYŠLENKU.

Myšlenky a slova jsou mou tvořivou silou, která mi byla dána k použití zde na Zemi, a když jimi plýtvám v bouřlivém a negativním myšlení, dávám tomuto myšlení sílu vytvořit to, co si kdy představím v mé mysli. A nejhorším hříchem je, že nevědomě, prozatím, svazuji, omezuji a vyvolávám z toho člověka ty negativní věci (alespoň pokud se mě to týká). Pokaždé, když ta osoba vstoupí do mé přítomnosti nebo se mi naskytne myšlenka na ni, moje záludná mysl vzkřísí obraz, který jsem vytvořila a nosím ve svém podvědomí, a přinese mi ho pro moji pozornost a zapamatování.

Nezáleží na tom, zda tato slova kritiky vyslovíme nebo ne; myšlenky jsou nevyřčená slova, jejich síla je stejně jistá a kreativní. A nezáleží na tom, jak hezky se k lidem chováme navenek, pokud neuděláme "vnitřní zacházení" s nimi, aby "vydávalo svědectví", "kousáme a požíráme a jsme pohlceni" svými nevyslovenými myšlenkami nebo postoji, stejně jako těmi našimi vyslovenými. Existuje pouze jedna cesta ven, a to "skrze lásku buďte si navzájem služebníky."

To znamená, že musíme absolutně ignorovat všechny urážky, narážky, pomluvy a rozpoznat Krista v každém člověku, který nemá na žádném z nich podíl. Protože už samotná skutečnost, že jsou zde na Zemi lidé, kteří nás netěší, je důkazem toho, že je Bůh miluje stejně jako nás a že je k nám posílá, aby nás učili takovým lekcím, kterým se musíme naučit.

Pokud tedy "pracujeme s Bohem", musíme rozpoznat Jeho Božství, Krista ve všech lidech; musí jim žehnat a zvolat jako Kristus: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Neboť opravdu ne. Jsou jako nemluvňata, které musí jejich matka naučit, že existuje správný a špatný způsob, jak používat lžičku při jídle.

A tak je třeba všechny naučit, že existuje správný a špatný způsob, jak používat Boží myšlenky, naši tvořivou sílu, zde na Zemi!

Neříkej ostatním jejích chyby

Dokud nevyléčíš své vlastní;

Ani nešeptej o hříchu svého bližního

Dokud dokonale nevyrosteš.

od E. Leslie-Hoot