PROBUZENÍ

Z brilantně osvětleného a luxusně zařízeného domova v módní čtvrti Mt. Baker v Seattlu, Queen City of the Northwest, se nad jezerem Washington vznášely tóny snového valčíku, zatímco v obývacím pokoji domu před bankou stříhali růže a kapradiny, Robert a Ruth Rayonovi přijali své hosty večera. Robert Rayon oslavil padesáté narozeniny a protože byl v celém státě známý jako úspěšný a dobře podnikající muž a člen nejexkluzivnějších městských klubů, jeho přátelé se dnes večer sešli u něj doma, aby mu popřáli mnoho šťastných dalších dnů.

Po několika hodinách radosti a smíchu, během nichž se ve velké jídelně podávala propracovaná večeře, hosté konečně odešli a my nyní nacházíme Roberta a Ruth Rayonové sedící před krbem a diskutující o večerní zábavě se spokojeným a šťastným výrazem na jejich tvářích. Svět se k nim choval slušně a v rozkvětu života se ocitají dobře zásobeni pohodlím a přepychem, který jim umožnila spousta peněz. Všechny jeho investice byly uskutečněny do akcií země s modrou stuhou, které byly toho dne kotovány na newyorské burze cenných papírů na nejvyšších číslech ve své historii.

Zatímco plameny v krbu před nimi vesele poskakovaly, hodiny v hale odbily půlnoční hodinu a s veselou "dobrou noc" své ženě Robert Rayon odešel do ústraní a brzy tvrdě spal, aniž by tušil, že s vstáváním dalšího slunce přijde změna, která měla ovlivnit zbytek jeho života.

Následujícího rána, když vystupoval z auta před svou kanceláří v budově Fourth Avenue, zaslechl, jak novináři volají "Extra!" a před vstupem do budovy se zastavil, aby si koupil Post-Intelligencer. Zdálo se, že velké titulky docela křičí slova: "Pád trhu — Akcie rychle klesají!" Když došel ke svému stolu, spěšně zavolal svému makléři, jen aby se dozvěděl, že slova v titulcích jsou pravdivá – hodnota jeho majetku rychle klesala.

Strávil celý den před tabulí v největším makléřském domě ve městě, kde se zaneprázdnění úředníci se sluchátky pohybovali po plošině před tabulí dopředu a dozadu a měnili čísla naproti každé kotované akcii, jak přicházely nové rady z dalekého New Yorku.

Když konečně nastoupil do auta, aby jel domů, bylo to s napjatým a vyčerpaným výrazem ve tváři a sevřeným srdcem. Pocity spokojenosti a zadostiučinění z předchozího večera se zdály daleko, daleko. Co se stalo, pomyslel si, že ho změnilo od bezstarostného, šťastného hostitele předchozí noci? Pak si uvědomil, že to byla úzkost o jeho světský majetek, který kvůli klesajícímu akciovému trhu měl nyní nejistou hodnotu.

Neschopen té noci ani jíst, ani spát, druhý den brzy ráno odešel z domova do centrální čtvrti, kde se dozvěděl, že hodnota akcií nadále klesá; a na konci tří dnů, kdy bylo dosaženo dna, věděl, že všechny jeho celoživotní úspory byly smeteny.

Sebral veškerou zbývající odvahu, vyhledal svou ženu a pokusil se zmírnit její obavy ujištěním, že i když jsou jeho investice nyní bezcenné, stále mají svůj domov. Ale na chvíli zapomněl, že kdysi dávno podpořil svého přítele velkou částkou, kterého také vážně postihl krach akcií. A tak byl během několika týdnů a s těžkým srdcem nucen přiznat Ruth, že jejich domov bude muset také odejít.

Uplynuly měsíce a zdálo se, že každý z nich přivedl neštěstí blíž k jejich dveřím, protože dřevařská společnost, jejímž byl prezidentem, musela zbankrotovat. Scéna se tak změnila a Robert a Ruth Rayonovi hledali útočiště v malém domku na okraji města, kde se Robertovi po hodně tvrdé práci a mnoha zklamáních podařilo vydělat mizivé živobytí a Ruth se uchýlila a přispívala k rodinnému příjmu tím, že se věnovala krejčovství, a před dveře chaty nechala pověsit ceduli s nápisem: "Krejčovství ."

Jejich společné úsilí o zásobování nepřineslo mnoho jídla a na Den díkůvzdání v roce 1932 vešla Ruth do kuchyně a našla Roberta sedícího u stolu s tváří zabořenou v dlaních, zoufalství odrážející se v jeho prohnuté postavě. Okamžitě se v ní rozproudila veškerá její láska a soucit k němu, postavila si židli po jeho boku, něžně mu položila paži kolem svěšených ramen, čímž ho ujistila o svých sympatiích v této nejtemnější hodině jejich cesty životem.

Její duše tiše volala po světle, aby rozptýlila temnotu, která ji zřejmě obklopovala, a pak, tak jako manželka Enocha Ardena, Annie, hledala v Bibli znamení o tom, kde se nachází její dlouho hledaný manžel, tak Ruth Rayon se zvedla ze židle a s netrpělivým výrazem ve tváři odešla na půdu chalupy a ve vyřazeném kufru našla Bibli svého dívčího věku, která nebyla otevřena od doby, kdy před 30 lety opustila svůj starý domov; Její život jako manželky Roberta Rayona byl tak plný radostí a starostí, že na tohoto společníka svého mládí nemyslela a zdálo se, že to v uplynulých letech nebylo potřeba.

Ale teď, když jejich světské majetky zmizely, jejich domov byl odebrán a jejich zdraví selhalo, pomalu a se strachem otevřela svou Bibli a doufala, že její pohled padne na verš, který odpoví na velkou touhu jejího srdce. S první modlitbou na rtech po mnoha letech otevřela knihu a její pohled padl na slova:

"HLEDEJTE NEJPRVE KRÁLOVSTVÍ BOŽÍ A JEHO SPRAVEDLNOST A VŠECHNY VĚCI VÁM BUDOU PŘIDÁNY."

Přečetla si ta slova znovu, a jak se jejich význam rozvinul, začal ji obklopovat velký pocit míru – uklidňující, tišící mír – a pomyslela si: "Jaký slib pro nás tato slova dávají!"

Tiše se vrátila do kuchyně, zvedla Robertovu hlavu z rukou a jemně pohladila prošedivělé vlasy a řekla: "Roberte, vím, proč jsme se ocitli v této situaci – právě mi to došlo:

Od té doby, co jsme se před 30 lety vzali, jsme tak zaneprázdněni shromažďováním peněz a snahou o dobré postavení ve společnosti, že jsme zapomněli na Dárce všeho dobrého, našeho Otce Boha; málokdy jsme na Něho mysleli, přesto nám požehnal tolika způsoby. Mysleli jsme si, že náš klid a pohodlí v životě závisí na našem pečlivě investovaném bohatství, ale to bylo během několika dní smeteno a my jsme se zmítali.

"Ztratili jsme přehled o učení našeho mládí; během našeho rušného života v Seattlu se zdály být tak málo důležité. Jak by se však naše dnešní okolí lišilo, kdybychom se usilovně snažili porozumět a uplatňovat napomenutí, abychom nejprve hledali Boží království, nebo abychom hledali Jeho vůli a záměr pro nás, a tak jsme se Mu po celá ta léta drželi nablízku ; místo toho, abychom hledali radost ve věcech hmotné povahy, které nám tak rychle a nečekaně odcházejí z dosahu."

Robertova duše byla jejími slovy dojata a on odpověděl: "Ano, Ruth, máš pravdu; žili jsme jen proto, abychom si užili peníze, které jsem vydělal, a nedokázali jsme si vzpomenout, kdo umožnil můj úspěch v životě; který nám dal dobré zdraví, které jsme měli.

Mysleli jsme si, že je naše právo mít tyto věci – že si je zasloužíme – a nikdy nás nenapadlo děkovat za střechu, která nás tolik let chránila, za jídlo, které nás živilo, a za oblečení, které bylo naše, jen za to, že jsme na něj vybrali a vypsali šek."

Potom společně pokorně prosili Boha, aby jim odpustil, že na Něj zapomněli ve dnech jejich prosperity, a prosili Ho o pomoc při hledání cesty, která vedla k pravému pochopení Jeho a Jeho vůle pro ně během zbytku jejich cesty životem.

Byli stále v hlubokém zamyšlení, když zazvonil telefon a soused se zeptal, zda by byl Robert příští den ochoten mu pomoci s řezáním dřeva, na oplátku by mu soused poslal jednoho ze svých prasat.

Ruth si okamžitě uvědomila, že je to odpověď na jejich modlitbu, důkaz toho, že jejich milující Otec byl vždy přítomen a ochoten poskytnout pomoc, pokud byla hledána. Robert svého souseda ujistil, že mu rád podá ruku, a s lehčím srdcem, než který za tři roky znal kterýkoli z nich, šli za svými prostými povinnostmi a děkovali, že k nim v jejich temnotě přišlo Velké Světlo. Ten den snědli své skromné jídlo na Den díkůvzdání se skutečnou vděčností a vznášel se nad nimi pocit míru.

Zatímco Robert následující den pracoval se svým sousedem, Ruth byla povolána do domu souseda, jehož dítě bylo vážně nemocné. Naděje zarmoucených rodičů dítěte slábly, protože jejich lékař je informoval, že vyčerpal všechny své zdroje – nic víc udělat nemohl a byla to jen otázka hodin.

Když Ruth slyšela tato slova, pomyslela si: "Právě jsme prokázali Boží blízkost v každé době; teprve včera jsme Ho v hodině naší nouze vzývali a On nás nezklamal; jistě je stejně ochoten přijít těmto zarmouceným rodičům na pomoc."

Potom je požádala o svolení, tiše se přikradla k lůžku postiženého dítěte a vroucí modlitbou žádala, aby bylo vůlí Toho, který miluje všechny své děti, aby tento malý život byl ušetřen, aby dítěti bylo dovoleno zůstat v domácnosti, kde jeho přítomnost tolik znamenala.

Po hodině pozorování, modliteb a čekání se jí zdálo, že se víčka dítěte pomalu pohybují, a s rychle bijícím srdcem zavolala jeho rodiče k lůžku a zeptala se jich, zda se zdá, že došlo ke změně u dítěte. Jednomyslně si všimli pomalu se třepotajících očních víček a v jejich hrudich se okamžitě probudila naděje.

Ruth Rayonová vstala a s tichou modlitbou vděčnosti k Velkému Otci, který znovu odpověděl na její modlitbu, odešla z domu s vědomím, že dítě bude žít.

Tak se Ruth Rayon probudila k tomu, že hledáním nejprve Království Božího a Jeho Spravedlnosti bude zajištěno vše potřebné pro její pouť na zemi a její chalupa dnes stojí jako jakýsi maják pro lidi z okolní země; její sousedé tam našli neutuchající pomoc a na míle daleko ji lidé hledají pro radu, když jsou jejich potíže příliš těžké nebo jejich břemeno péče příliš těžké. Protože se naučili, že díky tomu, že vyřešila své vlastní problémy tím, že se dívala na neutuchající zdroj veškeré moudrosti, síly a lásky a vždy nacházela pomoc a útěchu, je schopna je nasměrovat do stejné přítomnosti, aby uspokojila jejich potřeby.

Podobně se Robert Rayon naučil, že když se podrobil stejnému vedení, byl vždy veden k tomu, aby dělal správnou věc. Díky jeho bohatým zkušenostem a díky tomu, že byl dříve dobře známý jako úspěšný obchodník, si jeho sousedé vypěstovali ve zvyku za ním chodit se svými finančními problémy, a když jim radil, dokázal je obrátit k Bohu , a tak jim pomoci, aby Mu důvěřovali ve svou podporu a aby jim ukázal cestu z jejich těžkostí.

Na oplátku, kdykoli potřebovali další pomoc ve svých zahradách nebo na svých farmách, dali mu práci a všechno ovoce a zeleninu, které s Ruth mohli použít. Začal také chovat kuřata a prodávat jejich vejce a časem si vybudoval skromný a dobře placený podnik, který stačil pro jejich jednoduché potřeby.

S tím vším byli šťastní, mnohem šťastnější, než když byli ve svém velkém domě se všemi jeho starostmi a povinnostmi, z řízení Robertova podniku a z dodržení svých společenských povinností. Jejich srdce byla nyní v míru, nikdy je nic neznepokojovalo, jejich sousedé je milovali a vše vzhlíželi a důvěřovali Bohu jako drahému a milujícímu příteli, který vždy předvídal každé jejich přání, poskytoval nečekaná požehnání a dokázal, že On byl všudypřítomnou pomocí v nouzi.

Z knihy  KRISTOVSTVÍ od Josepha Bennera

Editor -Ján Master